"Život je nemocnice, v níž každý pacient umírá touhou změnit postel." - Charles Baudelaire


 
►Myslet si, že to, co si vysníte, se splní, je bláhové a naivní.◄
►I hoped that the night will be forever. The night is over and you left me and I stayed alone.◄

Leden 2018

Neslyším

21. ledna 2018 v 21:13 | Líza |  Téma týdne
Strach sídlí v duši mé
Tak pomozte
Klíčem otočte
Ale všechno je němé

Mlčí.
Utichly i hlasy
Uvnitř mé hlavy
A přesto křičí

Uteč.
Neohlížej se
Nerozptyluj se
Prostě pryč běž!

Neslyším.
Na místě setrvávám
Neposluchám
Už nikam neběžím

Daleko.
Ztratila jsem se
Už nevrátím se
A přesto jsem stále blízko

Na místě.
Zůstávám
Odlpouvám
Chci být jinde na světě

Spojení.
S mým vnitřím hlasem
I s mým dechem
Ztratila jsem, už není

Absolutní nula trochu jinak

14. ledna 2018 v 22:07 | Líza |  Téma týdne
V pokoji sedím,
v ruce učebnici držím.
Marně si hlavu lámu,
jak jen to vysvětlím mu.

Sama sice chápu spoustu věcí,
i čtyři neznámé v rovnicích.
Jen měla jsem dojem,
že absolutní nula není matematický pojem.

Řekla bych, patřící spíše do fyziky,
když je to hypotetický stav látky,
ve které tepelný pohyb částic se zastavil.
Můj mozek se asi zavařil.

Znovu pročítám každý řádek,
tak prej absolutní nula, že je počátek.
Nějaké že stupnice
a pak je tam něco o teplotě.

A všechno je to absolutní
rozum potřebuje restartování.
Tak zpátky k mé matice,
moc nefandím fyzice!

Síla slova

9. ledna 2018 v 21:35 | Líza |  Mé teorie
Co se stane, pokud paníček bude svému psovi každý den opakovat, že je hloupý? Pes možná neví, co mu přesně říká, ale vycítí, že je zklamaný. A co udělá? Bude se mu chtít zavděčit, každý den se bude snažit víc a víc dokázat, že není žádný zklamání. A proč? Protože pes svého pána bezmezně miluje a chce být pochválen, chce vidět tu lásku v pánových očích.
A co se stane dál? Po čase ho to přestane bavit a smíří se s tím, že je hloupý pes. Přestane se snažit, protože proč? Není důvod snažit se dál.
A v mnohých případech je to tak i s lidmi. Tam pak záleží na tom, kdo to říká a komu to říká. Pokud na ulici potkáte člověka a on vám po rozhovoru s vámi, řekne, že jste hloupý, co se stane? No, pokud jste silná osobnost, pravděpodobně si z toho nebude nic dělat, pokrčíte rameny a půjdete dál. Jste-li slabá osobnost, chvíli se nad tím budete zamýšlet, ale pak se oklepete a taky půjdete dál.
Ale co se stane, pokud vám to opakuje člověk, na kterém vám záleží? Je to jako s pánem a jeho psem. Budete mu chtít ze začátku dokázat opak, sakra "vždyť já přece nejsem hloupá a ani měkká". Ale čím častěji to opakuje, tím víc se nad tím člověk zámýšlí. "A co když to je pravda? Jsem hloupá? Umím já vůbec něco? A nejsem já vážně měkká?"
Vrazí vám do srdce pomyslný šíp pochybností, a pokud nejste dostatečně silní, nejste to schopni vydržet. Po čase si taky budete říkat, že je to asi vážně tak a budete se tak i cítit. A ten člověk vlastně dokázal co? Dokázal z vás vyformulovat člověka, kterým jste nebyli, ale teď jím jste.
A co když je to mezi dítětem a rodičem? To je to nejhorší. Pokud rodič svému dítěti neustále opakuje, že je blbý, nedej bože zlý. Pak takový opravdu bude. A kdo za to může?
Nějak jsem se zatím nedobrala k řešení. Odstranit nežádoucího člověka ze života? A přijmout následky z toho, že už tam nebude a že tam nebudou ani ti, kteří se pohybovali výhradně okolo něj? Ale co když je ten nežádoucí člověk vaše matka, sestra, syn, bratr, někdo vám velice blízký? Takový lidi úplně nelze odstranit ze života a nikdy nevíte, zda rozhovor s nimi bude fungovat. Někteří ho přijmou, omluví se a něco se stane. Možná se změní. Jiní se naštvou, urazí a odejdou.
Nejsou pak těmi zlými hloupými a měkkými, ti kteří to říkají? Protože jak nejlépe srazit člověka? Tím, že ho budete srážet dolů, aby vy jste byli lepší. Takže nakonec ten, kdo uraží je smutnější, než ten, který je urážen.
Zajímalo by mě, co si takový člověk pak počne, když všechny kolem sebe srazí. Ano, chvíli bude ten king, který dokázal, že jsou všichni hloupější než on, ale co pak? Oni se postaví zpátky na nohy a odejdou, tedy většinou, protože pochopí, že nemá smysl trávit čas s někým, kdo je neustále uráží, ať už je to maska nebo ne. A on udělá co? ...

Nemůžu

5. ledna 2018 v 16:19 | Líza |  >Moje tvorba<
Nemůžu ti být blíž,
než už ti jsem.
Nemůžu ti být blíž,
když mi to nedovolíš.
Nemůžu tě víc milovat,
než tě miluju.
Nemůžu tě víc milovat,
když se chceš schovat.
Nemůžu tě více chtít,
než už tě chci.
Nemůžu tě více chtít,
když nedovolíš mi tě mít.
Nemůžu k tobě být více upřímná,
než už jsem.
Nemůžu k tobě být více upřímná,
když je ti má přítomnost nepříjemná.
Nemůžu ti toho dát víc,
než jsem ti už dala.
Nemůžu ti toho dát víc,
když nechceš už nic.
Nemůžu už dál,
než kam jsem došla.
Nemůžu už dál,
když nebyl žádný bál.
Pouštím svoji odvahu,
skládám ji ke dnu.
Přestávám se snažit
a ty můžeš odkvačit.

Nesplněný slib

4. ledna 2018 v 19:28 | Líza |  Téma týdne
Kde je má činčila,
pro kterou jsem se tolik nadřela?

Kde je to na hory ježdění
a pod širým nebem spaní?

Kde je ten park Dino
a lístky na to kino?

Kde je má dřevěná skříňka?
Kde je tvá k dceři láska?

Kde jsou má dětská léta?
Kde je můj vysněný táta?

Já vím, udělal jsi tunu chyb,
ale malé dítě potřebuje dodržet slib.

Všechno, co jsi kdy slíbil,
dostal můj bráška malý.
Ne, nezávidím mu tvoje dary.
Stějně jsi ho jako mě na čas opustil.

A já myslela, že jsi se polepšil,
ale ani to jsi nesplnil.

Zkus někdy dodržet svůj slib,
ať to není pouhý vtip.

Chyba

3. ledna 2018 v 21:09 | Líza |  >Moje tvorba<
Kdyby dřív jsi mě znal,
tak by sis mě zamiloval,
nebo bys mě minul,
na mě pohledem ani nespočinul.

Sedívala v koutě
naivní malá holka.
Všichni ji přehlídli na místě,
ale byla to hodná dívka.

Pak udělala pár chyb
a už je z ní jiný typ.
Teď všichni vědí, co řekne,
a kdy je to dobře a špatně.

Ztratila sama sebe
a ztratila i tebe.
Dřív než tě měla,
chybou to celé zazdila.

I přesto by to celé zopakovala,
protože jí ta chyba někam posunula.