"Život je nemocnice, v níž každý pacient umírá touhou změnit postel." - Charles Baudelaire


 
►Myslet si, že to, co si vysníte, se splní, je bláhové a naivní.◄
►I hoped that the night will be forever. The night is over and you left me and I stayed alone.◄

Miluju svoje kamarády

13. listopadu 2017 v 23:51 | Líza
Mám ty nejbáječnější kamarády na světě. Dříve jsem si myslela, že žádný nemám, ale lidí okolo mě začalo přibývat a já si uvědomila, že tu pro mě spousta z vás bude, i kdyby se stalo cokoli. Někdy stačí zatahat za tu pomyslnou nit a dostane se vám pomoci, pokud o ni stojíte.
Slíbila jsem, že jim nebudu děkovat, ale jsem ráda za to, že je mám a že mě mají rádi takovou, jaká jsem a nesnaží se mě změnit. Děkuju za to, že snášíte moje psycho výlevy, moje depkaření.
Mám tu okolo sebe plno lidí od dealera přes bonbony přes osobního řidiče po dealera přes azyl.
Kdo může říct, že má svého dealera přes bonbony na nervy? Já takového mám a teď vím, že stačí říct a přijede, pomůže, obejme, vyschlechne a to hlavní rozesměje. A nebo kdo se mnou jen tak půjde na film, na který nechce, že?
Kdo může říct, že má svého dealera přes azyl? Vím, že mám komu zavolat, když se něco děje v noci a vím, že mám, kde přespat.
Mám taky svoji 3. volbu. A teď už vím, že by měl být minimálně 2.(snad chápeš), protože takových lidí si je třeba vážit. Přijedou a i když nemají zrovna extra čas, vezmou vás mezi sebe a další lidi do super skupiny.
Nechápu, že jste ještě někteří ochotní se mnou trávit čas, já už bych se asi oběsila. Nebudu vás jmenovat, byl by to dlouhý seznam, mám vás moc ráda všechny. Někteří z vás jsou mi obrovsou oporou, někteří jen pomáhají tím, že přijedou a koukají se mnou na film, další tím, že se mnou mají dlouhé rozhovory při cestě autobusem a další tím, že tu pro mě jsou určitý den v týdnu a vyslechnou moje dlouhé vzdechy nad mým strašným životem, který vlastně není tak strašný, ale vzhedem k moji povaze, je nejhorší. A pak jsou tu ti, se kterými se nevýdám, ale už jenom tím, že napíší a vyslechnou a já naoplátku je, tak mi pomáhají.
A největši dík patří člověku, který tu pro mě byl odmalička a nikdy mě neopustil, je to člověk, který i přesto že nejsme přibuzní tak mě má rád jako sestru. Byl tu pro mě vždycky, když nikdo jiný ne.
Takže jen děkuju za to, že tu jste.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 FoxFirer FoxFirer | E-mail | Web | Úterý v 0:05 | Reagovat

Většinou lidi na blogách píšou o tom, jak jsou opuštění a nemají se na koho obrátit, tak je pěkné pro změnu si přečíst zase něco pozitivního :-) . Tak snad ti to tak vydrží i po zbytek života ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama