"Život je nemocnice, v níž každý pacient umírá touhou změnit postel." - Charles Baudelaire


 
►Myslet si, že to, co si vysníte, se splní, je bláhové a naivní.◄
►I hoped that the night will be forever. The night is over and you left me and I stayed alone.◄

Listopad 2017

Miluju svoje kamarády

13. listopadu 2017 v 23:51 | Líza
Mám ty nejbáječnější kamarády na světě. Dříve jsem si myslela, že žádný nemám, ale lidí okolo mě začalo přibývat a já si uvědomila, že tu pro mě spousta z vás bude, i kdyby se stalo cokoli. Někdy stačí zatahat za tu pomyslnou nit a dostane se vám pomoci, pokud o ni stojíte.
Slíbila jsem, že jim nebudu děkovat, ale jsem ráda za to, že je mám a že mě mají rádi takovou, jaká jsem a nesnaží se mě změnit. Děkuju za to, že snášíte moje psycho výlevy, moje depkaření.
Mám tu okolo sebe plno lidí od dealera přes bonbony přes osobního řidiče po dealera přes azyl.
Kdo může říct, že má svého dealera přes bonbony na nervy? Já takového mám a teď vím, že stačí říct a přijede, pomůže, obejme, vyschlechne a to hlavní rozesměje. A nebo kdo se mnou jen tak půjde na film, na který nechce, že?
Kdo může říct, že má svého dealera přes azyl? Vím, že mám komu zavolat, když se něco děje v noci a vím, že mám, kde přespat.
Mám taky svoji 3. volbu. A teď už vím, že by měl být minimálně 2.(snad chápeš), protože takových lidí si je třeba vážit. Přijedou a i když nemají zrovna extra čas, vezmou vás mezi sebe a další lidi do super skupiny.
Nechápu, že jste ještě někteří ochotní se mnou trávit čas, já už bych se asi oběsila. Nebudu vás jmenovat, byl by to dlouhý seznam, mám vás moc ráda všechny. Někteří z vás jsou mi obrovsou oporou, někteří jen pomáhají tím, že přijedou a koukají se mnou na film, další tím, že se mnou mají dlouhé rozhovory při cestě autobusem a další tím, že tu pro mě jsou určitý den v týdnu a vyslechnou moje dlouhé vzdechy nad mým strašným životem, který vlastně není tak strašný, ale vzhedem k moji povaze, je nejhorší. A pak jsou tu ti, se kterými se nevýdám, ale už jenom tím, že napíší a vyslechnou a já naoplátku je, tak mi pomáhají.
A největši dík patří člověku, který tu pro mě byl odmalička a nikdy mě neopustil, je to člověk, který i přesto že nejsme přibuzní tak mě má rád jako sestru. Byl tu pro mě vždycky, když nikdo jiný ne.
Takže jen děkuju za to, že tu jste.


Blázen

5. listopadu 2017 v 21:17 | Líza |  >Moje tvorba<
Jsem už blázen totální?
Nebo jsem jenom naivní?
I ten čaj dneska chutná divně
a všechno je dneska špatně.
Lidé blbě čumí,
snad ví něco, co já nepovím?
Bojím se i probudit do rána,
pokaždé mi přibude další řezná rána.
Tělo ozdobené šrábanci,
nic nepomůže už mému srdci.

Cesta do pekla

3. listopadu 2017 v 22:47 | Líza |  >Moje tvorba<
Byla taková holka hodná,
svému klukovi vždy věrná.
Pak jí jednou jeden srdce zlomil,
jen ji zneužil a opustil.
Teď je z ní svině
a řekne ti to otevřeně.
Taková nikdy nebyla,
asi tak rok zpátky se změnila.
Ničí a mění životy,
spojí dvě cizí cesty.
Kam přijde, chaos rozpoutá,
vždy něčí pozornost upoutá.
Nevěř ani v její jméno pravé,
zrovna bylo vymyšlené.
Chodí po rozpálené půdě,
po ní oheň vždy zaplane všude.
Ví, že se řítí do jámy,
kde ji pohltí jen cáry tmy.
A přesto dělá tyhle věci,
ráda zachází za hranici.
Už slyší tu vábivou píseň,
v srdci žádnou tíseň.
Ví, že v pekle skončí její cesta,
ale ona si svůj život užila dosyta.