"Život je nemocnice, v níž každý pacient umírá touhou změnit postel." - Charles Baudelaire


 
►Myslet si, že to, co si vysníte, se splní, je bláhové a naivní.◄
►I hoped that the night will be forever. The night is over and you left me and I stayed alone.◄

Září 2017

Vrátit zpět

29. září 2017 v 10:57 | Líza |  >Moje tvorba<
Chtěla bych se dobře cítit.
Chci se mít za co chytit.
Ráda bych tě u sebe měla
nebo na tě zapomněla.
Chci spát ve tvém náručí
a cítit se v bezpečí.
Možná tu noc vrátit
a celou jí převrátit.
Proč jsem nevěděla, že jsi tak opilý?
A přesto bych chtěla zpět tu chvíli.
Zpátky na hrudi ti usínat,
jen a jen tebe vnímat.
Uprostřed noci polibky probuzená,
z tebe celá vyděšená.
Že jdu na to rychle, řekl jsi mi jednou,
a večer mi dáváš polibky ty najednou?
Aby sis tu noc pamatoval, mé přání,
ať to není jen v mé hlavě vlastní.

Proč?!

27. září 2017 v 23:05 | Líza |  >Moje tvorba<
Proč já jen nezůstala ve své ulitě
a nechala rozplést její sítě.
Radši bych ve svém černém světě žila
a na tu noc zapomněla.
Ja nechtěla vědět, co cítíš, co si myslíš,
když to druhý den stejně změníš.
Jestli chceš, máš si za tím stát
a ne si se mnou jenom hrát.
Prej víš, co je pro mě nejlepší
a být s tebou je to nejhorší.
A ty si myslíš, že nemám svoji mysl?
Že ani neznám toho smysl?
Ne, to ty se jenom bojíš vztahu.
Radši být v hospodě, nebo číst knihu.
Být k někomu otevřený se bojíš,
to radši za sebou všechny mosty spálíš.
Proč já byla znovu tak naivní
a věřila tvému mínění?
Proč říkáš věci, co nemyslíš vážně?
Říkat pravdu je snad špatně?
Ani do postle jsi mě nedostal
a stejně si ty věci říkal.
Člověk by řekl, že to pravda byla.
A já bych s tebou zůstala.
A najednou chceš i nechceš,
Tak se konečně rozhodni, co chceš!


Jedna noc

25. září 2017 v 21:37 | Líza |  >Moje tvorba<
Nevěděla,
oněměla.
Co jsi to řekl?
A přitom jí ruku stiskl.
Neví, jestli slyšela správně.
A myslel jsi to opravdu vážně?
Neví,
jistá si není.
A co ten tvůj úsměv přec?
V hlavě žádnou řeč.
V srdci ani jeden pocit,
má cenu tě ještě prosit?
Dnes žádný spánek,
v hlavě miliony myšlenek.
Polibků v noci ticíce,
pak usíná v panice.
Co zítra?
Už zhasla světla.
Změníš svůj názor?
A má si dávat pozor?
Dej jí jen jeden důvod
změní kvůli tobě celý život.

Buď se mnou chvíli

19. září 2017 v 16:30 | Líza |  >Moje tvorba<
V posteli ležet,
na nic nemyslet.
Na tobě nechat si záležet,
jen nevidět se naposled.
Mě obejmi,
pak mě mazli.
Ruku dej mi,
buď se mnou chvíli.
Neboj se,
nic neříkej.
otevři se.
mě se dotýkej.
Prosím pokračuj.
Nestyď se.
Jen buď svůj.
Tak mně líbíš se.
Pus na tícíce,
ztracená v náručí.
Rozervané srce
a přesto poroučí.
Život převrátit,
rozum musí ustoupit.
Nenechat se odradit
a ty můžeš vstoupit.

Láska v mřížoví

5. září 2017 v 21:51 | Líza |  >Moje tvorba<
Hej ty! Sedni!
Možná i lehni!
Mám pro tebe připravenou celu,
tam budeme moct být jenom spolu.
Na cele ocelovou mříž,
na zemi vína plno číž.
Neznáš mou tvář druhou,
nevidíš rozdíl mezi lží a pravdou.
Mám tvář sériového vraha,
už nechci být tvoje drahá.
A přesto v ruce bič
a ty prosím sladce křič.
Pak už stačí jenom střípek
a bude od tebe klídek.
Zabodnout přímo do srdce
a už je po tobě přece.