"Život je nemocnice, v níž každý pacient umírá touhou změnit postel." - Charles Baudelaire


 
►Myslet si, že to, co si vysníte, se splní, je bláhové a naivní.◄
►I hoped that the night will be forever. The night is over and you left me and I stayed alone.◄

Duben 2017

Ta holka

30. dubna 2017 v 17:47 | Líza |  >Moje tvorba<
Má tolik neřestí,
měla by se vrátit do podsvětí.
Je to zrůda,
co ti poškrábe záda.
Nemá žádné svědomí,
ale ani žádné sebevědomí.
Její oči tě přitáhnou k ní,
omámí tě její vystupování.
Má andělskou tvář,
ale nad hlavou nemá svatozář.
Nenech se zmást,
nenech svou duši ukrást.
Měla by mít čertovský ocas
a kolem krku provaz.
Ona je pouhá zbraň,
před ní se braň.
Svoje tělo prodává,
ale svoje city nedává.
Myslí si, že je bezcitná,
ale někde hluboko city má.
A jestli miluje?
Jen pro něho tu žije.
On to nevnímá,
myslí si, že je mu lhostejná.
Řeší svoji obludnou minulost,
zahazuje svoji budoucnost!

Depkaření n. 1

22. dubna 2017 v 23:55 | Líza |  Bláznivé žvanění
To takhle jednou, když vás zase chytne naprosto hluboká deprese a vy samou nudou nevíte, co by jste vlastně měli dělat, sáhnete po seriálu, který na csfd nemá téměř žádný dobrý hodnocení, ale vám je to jedno, protože přece potřebujete něco vedle čeho bude vaše depka vypadat jako totální shit. A už k tomu chybí jenom kyblík zmrzliny, ale jelikož jste v mrazáku žádný nenašli (určitě ho zase někdo sežral!), dáváte šanci medu ze špajzlu. Tak a už jenom zbývá usadit se k notebooku a zmáčnout "play".
A pak už si u filmu jenom pobrečet jako "správný depkař", protože přesně něco tak moc romantického jste nikdy nechtěla, ale zároveň jste v to celý život doufala. Zároveň víte, že je to tak moc nereálný, že jste v to vlastně přestala doufat a přejete si, aby se pro vás našel alespoň takový kretén, který by si dokázal pamatovat alespoň vaše datum narození.
Tak krásnou dobrou noc, ať se najde alespoň kretén, který si bude pamatovat vaše jméno!




Prázdná schránka

19. dubna 2017 v 22:38 | Líza |  >Moje tvorba<
Myslíš, že to tak chtěla?
Být jen prázdná schránka těla?
Osudem zlomená,
lidmi zraněná.
Bez duše, která zemřela,
i když se jí zuby,nehty držela.
Bez citů, které tobě dala,
i když o to nestála.
Bez energie, kterou vyplýtvala
na to, aby se o tobě něco dozvěděla.
Bez naděje, kterou ztratila,
když se tě pustila.
Bez snů, které zahodila,
když se konečně probudila.
A bez tebe, který jí naději dal,
ale zas zpátky si ji vzal.
Nakonec propadne šílenství,
protože jsi jedno velké tajemství!

Utíkám

17. dubna 2017 v 23:20 | Líza |  >Moje tvorba<
Utíkám před tebou,
i sama před sebou.
Před tím, co se se mnou děje,
i před tím, co ve mně žije.
Před tou částí mojí povahy,
co leze klukům do hlavy.
Před tou částí mého charakteru,
co přilne k tvému tělu.
Před mou touhou,
nechci abys byl pouhým sluhou.
Utíkám před zrcadlem
a utíkám před světlem.
I před lidmi
utíkám pryč do tmy.


Být tvojí polovičkou

9. dubna 2017 v 23:56 | Líza |  >Moje tvorba<
Ráno se probudil
a hned na ní vybalil:
"Já si nepamatuji skoro nic,
pověz mi víc."
Jak jen mu může říct,
že mu nevyšla vstříct?
Pro tuto noc
nebyla jen holkou na jednu noc.
Poprvé odolala touze
a to kvůli němu pouze.
Zrovna pro něj by do ohně ruku strčila
a most přeskočila.
Jen kdyby mohla být jeho polovičkou,
než jen kozou maličkou.

Co dokáže alkohol?

4. dubna 2017 v 22:38 | Líza |  >Moje tvorba<
Měla alkoholem zastřené myšlení
a vnímala jen jeho škádlení.
Ale nebyl to jenom velký trapas?
Proč by jí jinak chytal za pas?
Proč po zádech ji hladil,
když se pak ztratil?
Proč ji za ruce držel,
když pak pryč běžel?
Proč jeho gesta mluvila tak,
ale jeho ústa mluvila jinak?
Z myšlenek se ji vytratila mlha,
tady už nepomůže žádná snaha.


Jiskření

3. dubna 2017 v 21:58 | Líza |  >Moje tvorba<
Možná jsme pili až moc
v tu osudnou noc.
Možná jsme neměli pít,
a pak spolu odejít.
Asi jsme se neměli držet za ruce,
protože to bodá do mého srdce.
Ostatní prej: "hrdličky",
ale cítíš i ty, ty jiskřičky?

Hadrová panenka

2. dubna 2017 v 23:40 | Líza |  >Moje tvorba<
Je jako hadrová panenka,
co je jí dvacet, ale chová se jak malinká.
Nechá se sebou házet,
i když s ní hezky nebudeš zacházet.
Držíš ji za ruce,
ale vypadni z jejího srdce.
Taháš za nitky,
měl bys mít výčitky.
Houpeš jí v náručí,
ale co jí tím zaručíš?
Je to tou láhví? Co je vypitá?
Panenka už není střízlivá.
A ty si hraješ ještě víc,
a pak odejdeš jako nic.
Přijdeš, za ruku chytíš,
objímáš, ale odcházíš.
A ona je zase opuštěná
a ví, že potkala jen dalšího kreténa!