"Život je nemocnice, v níž každý pacient umírá touhou změnit postel." - Charles Baudelaire


 
►Myslet si, že to, co si vysníte, se splní, je bláhové a naivní.◄
►I hoped that the night will be forever. The night is over and you left me and I stayed alone.◄

Leden 2017

Čekání

27. ledna 2017 v 21:24 | Líza |  >Moje tvorba<
Čekání na tvoje rozhodnutí
přemýšlet o životě mě donutí.
Čekání na tvou dospělost
ve mně probouzí strašnou zlost.
Čekání na tvou lásku
je jak visící život na vlásku.
Čekání na tvé pohlazení
je jako čekat na boží požehnání.
Čekání na tvůj polibek
je jako dát mi kolekm hrdla obojek.
Čekat od tebe pravdu
ja jako čekat na popravu.
Čekání na tvůj další krok
to uplne snad celý rok!
Jako na nic čekání
je to celé naivní!

Prej princezna moje

25. ledna 2017 v 0:29 | Líza |  >Moje tvorba<
Bránil jsi mě slovy: "princezna moje",
ale já bohužel nikdy nebudu tvoje.

Nemyslel jsi to vážně,
já jsem z toho na dně.

Proč jsi to vůbec řekl?
Že by jsi se spletl?

Co já jsem pro tebe byla?
Jen ubohá holka malá?

Jsem do tebe zamilovaná,
ale pro tebe je to jen podívaná.

Máš ze mě srandy kopec.
Kdy už bude konec?

Jdi pryč

22. ledna 2017 v 18:59 | Líza |  >Moje tvorba<
Ostatním říkáš: "STOP"
a mě necháváš si kopat vlastní hrob.

To tvoje protiřečení mě ubíjí
a uvnitř mě to zabíjí.

Dohromady nás nesvedl osud,
já chci pryč odsud.

Strach zaklel mou duši,
realitu vidět už nedokáži.

Proč si se mnou chtěl jít ven,
když se mnou nechceš být ani den?

Dostal jsi mě do postele
a ostatním říkáš: "posílám ji do prdele."

Ty jsi jenom ubohý srab,
měla bych přestat řvát!

Zkus mi říct pravdu do očí,
ať se mi svět už netočí.

Tvoje ego tě drží zpátky.
Zkus si strčit hlavu do oprátky.

Myslíš, že jde s každým za dobře být?
Já nechápu, jak můžeš tahkle žít!

Řekl jsi

21. ledna 2017 v 12:41 | Líza
Říkáš: cítím k tobě něco,
ale jsi jen ubohé děcko.

A pak říkáš jak máš velké ego,
tak kam to jen kleslo?

Prej je to nevratné,
ale pro mě je to nepodstatné.

Můj život ztrácí smysl
a přitom ty jsi jenom krypl.

Propast

19. ledna 2017 v 14:40 | Líza |  >Moje tvorba<
Můj život je zakletý
a moje štěstí kdesi ukrytý.

Skočím do propasi,
snad mě chytíš,
a když mě pustíš
nic to nespraví
a já zůstanu uvězněná, v pasti.


Dej mi

18. ledna 2017 v 18:49 | Líza |  >Moje tvorba<
Svoje srdce prosím mi dej,
já chci být tvoje nej.

Nechci, aby jsi byl jen můj sen.
Přeji si, aby jsi mi rozsvítil den.

Přeji si, aby jsi byl mé světlo v životě
a plamínkem v mé samotě.

Prestaň drtit srdce moje.
Jdi pryč z toho boje.


Proč ty?

17. ledna 2017 v 0:29 | Líza |  >Moje tvorba<
Kamarád říká, od něj ruce pryč dej,
on ti za to nestojí, hej.

Možná jsem se zbláznila
a hůl nad sebou zlámala.

Čekat na to až dospěješ
je marné prej.
To dřív odejdeš
nebo v létě napadne sníh, hej!

Proč si mi dal vlastně dovolení?
Zamilovat se do tebe!
Máš pravdu, nepotřebovala jsem povolení.
Zamilovat se do tebe!

V tu chvíli

13. ledna 2017 v 9:13 | Líza |  >Moje tvorba<
Víš, v tu chvíli, v tu noc
jsem šťastná byla,
ať mě zahrabou,
kdybych lhala.

Nikdy nezapomenu

12. ledna 2017 v 23:14 | Líza |  >Moje tvorba<
Nikdy nezapomenu na chuť tvých rtů,
když jsi mě líbal v tu noc.

Nikdy nezapomenu na teplo tvého těla,
když jsi mě objímal v tu noc.

Nikdy nezapomenu ten pocit,
když jsi si mě k sobě přitáh v tu noc.

Nikdy nezapomenu na to, jak mi poskočilo srdce,
když jsi na mou otázku řekl asi jo v tu noc.

Nikdy nezapomenu, jak jsem se ti prohrabovala ve vlasech
a ty jsi se na oko zlobil v tu noc.

Nikdy nezapomenu na to, jak si se ošíval a smál,
když jsem tě lechtala v tu noc.

Nikdy nezapomenu, když jsi zjistil, že se mi líbí polibky na krk
a pak jsi mě líbal celou noc v tu noc.

Pod tebou se tříštím

11. ledna 2017 v 23:45 | Líza |  >Moje tvorba<
Vytrhls mi srdce z hrudi
a teď už mě nic nebudí.

Jen ta obrovská bolest
a tvoje velká lest.

Rozstříštil jsi mě na kousky,
které neslepí asni silné lepidlo.
Za to můžou ty tvoje pohnutky,
za kterými zmizelo všechno světlo.

Z tvých lží se tříštím.
Doufám, že lépe bude v roce příštím.