"Život je nemocnice, v níž každý pacient umírá touhou změnit postel." - Charles Baudelaire


 
►Myslet si, že to, co si vysníte, se splní, je bláhové a naivní.◄
►I hoped that the night will be forever. The night is over and you left me and I stayed alone.◄

Maturita

19. června 2016 v 19:59 | Líza |  Moje trable

Maturita

Pamatujete, jak Vám "dospěláci" říkali větu typu: "To dá každý." a "Když jsem to dal já, tak to dáš taky." a "Když to dal tenhle "blb", tak ty to dáš určitě taky." ?
No, tak takovéhle pitomosti Vám tu rozhodně nechci říkat. Ptáte se, proč si myslím, že je to pitomost? Protože maturitu nedá každý, rozhodně ne na první pokus. Jestli jí dá na druhý, na třetí, na čtvrtý, to už je otázka.
"Článek" v tomto duchu jsem se rozhodla napsat, protože jsem právě čerstvě odmaturovala a chtěla jsem se podělit s mými "zážitky, poznatky a tak trochu vyvrátit to, co nám říkají už ti "dospěláci".

1. "Dá to každý"
Mám pro to typický příklad. Můj kamarád Dave maturoval tento rok se mnou, ale nedal to. A teď si říkate: "Je blbej." nebo "Dostatečně se neučil."
Ale tak to není.
Místo angličtiny si vybral matiku, protože angličtina je jeho slabá stránka. A opravdu se snažil, já a kamarád Lukáš (také jsme maturovali z matiky), jsme mu hodně pomáhali s přípravou a i naše profesorka nám dávála tu nejlepší přípravu vůbec.
Ale bohužel, Dave je "dis", takže mu zas tak moc nejde čeština, sice dostal čas navíc, ale statní matika není o matice (to snad víme všichni), je to o tom, aby jsme porozumněli textu, uvědomili si, co po nás vlastně chtějí, prokouknout různé triky a bohužel to Dave nezvládl. Uteklo mu to o dva body, jak on říká: "O jeden špatný tip."
A druhé, co mu nevyšlo, byla naše praktická zkouška z účetnictví. Tady už samozřejmě není na vinně statní maturita, ta s tím nemá nic společného, ale i trochu zákeřnost učitelů.
Sehnal si doučování, 5 a půl hodiny se potil nad počítačem a počítal a účtoval a tisknul, a pak mu prostě oznámí, že má nedostatečnou. A tohohle kluka je mi opravdu líto, protože se snažil, jak mohl a stejně nedal dva předměty.

Samozřejmě, že pak jsou tu tací, co se na to vykašlali, nebo nemluví, nebo mají trému a nebo si vytáhnou špatnou otázku, prostě neměli štěstí....

2. "Mysli na otázku, kterou chceš, vytáhneš si jí." NE V tomto případě vážně platí tu, kterou nechceš si vytáhneš.
ne u každého, samozřejmě, berte to s nadhledem
A o tom je taky maturita na nic, vytáhnete si jednu špatnou otázku, které třeba nerozumíte a je to všechno v pytli.
Takhle vyběhla studentka od vyhlášení, protože špatně pochopila knihu a úryvek, a jen proto to nedala.
A můj zážitek? Na češtinu jsem šla s pocitem, že umím všechno až na jednu otázku, u které jsem uměla akorát život autora, jen jsem neuměla rozebírat básničky. Jsem pesimistka, a proto v básni vidím něco jiného, než profesorka, ale tak to má snad každý, nebo ne?
A pak jsem šla na potítko. Vytáhla jsem si 6 (hurá - Hobit), to není 6, ale 9 - "Václav Hrabě, Blues pro bláznivou holku" bylo mi řečeno. A v hlavě už jsem měla jenom paniku. Co sakra budu dělat?
Tak jsem se na potítku nejdřív zaměřila na neumělecký text, a pak na básničky a snažila jsem se je, co nejvíce pochopit.
A pak zkoušení a s tím souvisí i můj další bod.

3. "Učitelé pomáhají"
Tak, abych zase naši paní profesorce nekřivdila, poradila něco málo trochu. Ale chtěla po mě nedříve rozebrat jednu sloku po druhé a co se nestalo, naše názory na básničku se lišili. A myslíte si, že umím číst myšlenky? No, neumím.
Naštěstí mě nechala dopovídat svojí verzi, a pak mě chtěla donutit, abych řekla tu její, tak jsem na ní tak chvíli koukala a opravdu se snažila uhodnout, co si o tom může myslet, ale nějak mi to nevyšlo.
Nakonec jsem z nějaký její věty pochopila nebo zjistila, že pro ní láska v básničce vzkvétá, dospívá, roste. Pro mě láska v básni umírá. Používá tam - mrtvý milovat nemohou - podle mě láska už není, když už je mrtvá, tak umřela. A pak když lísty růží žloutnou, tak prý kvetou (láská vzkvétá), já si teda mysílím, i když nejsem žádný extra znalec kytek, že když kytka žloutne, tak usychá, pro mě logický závěr - láska umírá.
Paní profesorka měla jiný názor. Dostali jsme se k neuměleckému textu a tady, už jsme se naštěstí shodovali, ale zaskočila mě její poslední otázka: "Jakou funkci mají tyto slova ve větě?" Naprosto jsem nechápala, co po mě ta ženská chce. Tak se mě zeptala: "Co je to za slovní druh?" A já s udivém, jako kdyby to nebylo každému jasné: "Přídavné jméno?!" "Takže jakou to má funci?" Nechápala jsem, jak to myslí. Tak mi pak řekla, že po mně chce větný člen. A v mojí hlavně výbuch, protože já umím větný člen určovat, jen když mám čas, nejsem ve stresu a můžu si v klidu určit každé slovo. Tak jsem začla náhodně: "Př..." a byla jsem správně "přívlastek".
No za moje smýšlení o básničkách jsem dostala za 3, ale naštvalo mě to, protože jsem věděla, že kdybych si vytáhla jakoukoli jinou, bylo by to mnohem lepší.

A taková rada na závěr:
Přístí maturanti, maturita je fraška, je to o štěstí o tom, jakou si vytáhneš otázku, o tom jestli jsi "stresman" nebo ne o tom, jestli dokážeš mluvit nebo potřebuješ popostrčit.
A naučit se jednu otázku, nestačí. Naučte se všechny, alespoň tak, aby jste o tom dokázali trochu mluvit a "prolezli".
Poznejte své profesory, většina bude zkoušet stejně i u maturit. V češtině jí, jeho nezajímá život autora, je spíše pro díla, minimum roků? Taková/ový bude i u maturity. O autorově životě bude chít max. dvě věty, pak přejde k uměleckým stylům, k dílům a k vrstevníkům.
Nepodceňujte to! A hodně štěstí v životě!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama