"Život je nemocnice, v níž každý pacient umírá touhou změnit postel." - Charles Baudelaire


 
►Myslet si, že to, co si vysníte, se splní, je bláhové a naivní.◄
►I hoped that the night will be forever. The night is over and you left me and I stayed alone.◄

Prosinec 2015

Básnička pro nejlepšího kamaráda

31. prosince 2015 v 14:51 | Líza |  >Moje tvorba<
Byl jsi mým klukem, 
teď jsi mnou sudičkou, mým bohem.
 
Jsi hvězdou na obloze,
co je vždy na správném místě.
 
Vždy víš, co říct
a kde přávě být.
 
Hodně mi pomáháš 
a úsměvy rozdáváš.
 
Nikdy nechci ztratit tě,
moc ráda mám tě.
 
Vždy budeš v mém srdci,
ty moje spřízněná duši.

Byla jsem šťastná, když jsi byla se mnou

25. prosince 2015 v 23:37 | Líza |  Moje trable
Byla jsem šťastná,
dokud byla naděje,
že mě možná taky miluješ.

Řeklas: složila jsem písničku,
tak nádherná slova,
a byla tam naděje,
že jsou pro mě.

Pak přišlo náhlé zjištění,
ta písnička, co se ti tolik líbí,
je pro mojí skoroholku,
stále zůstávala jiskřička naděje v mé duši.

To jsem netušila,
že napíšeš: já už jí to dala.

Tak bolestivé zjištění,
že ten, kdo pro vás byl vším,
pro vás není,
miluje, ale ne vás.

Miluje stejně nešťastně.


A tady se teď přiznávám,
že tím, koho miluju, je děvče.
Ona je tak dokonalá,
po všech stránkách sebe sama.

Jí nejde nemilovat,
jen škoda, že ona to nevidí.



Přesvědčení

7. prosince 2015 v 22:04 | Líza |  Moje trable
Hi!
Zažili jste někdy pocit, že jste si něco namluvili a snažili se o tom přesvědčit a najednou se stane něco, co vám to celé převrátí vzhůru nohama?
Něco takového jsem zažila tuhle sobotu. Na konci léta jsem poznala kluka (bratra, dokonce dvojče mého docela dobrého kamaráda) a bláznivě se do něj zamilovala. To, co jsem zažila s ním, jsem s nikým jiným nezažila. Ale Danny měl jedno obrovské mínus. A to mínus byla Síma, jeho přítelkyně. Nechci od nikoho poslouchat, jak jsem špatná, že jsem si něco začala se zadaným klukem, už jsem si to vyslechla několikrát, ale nikdo nevíte, jak to přesně bylo, tak mě prosím nesuďte. Moje jediná chyba byla, že jsem to nezarazila už na začátku, ale na to já povahu nemám. Danny mi toho spoustu nakecal a spoustu slíbil. Už od začátku tvrdil, že se Símou není šťastný, ale že je srab na to, aby se s ní rozešel, že chtěl nejdřív, aby ona něco provedla, aby za jejich rozchod mohla vlastně ona. Já mu věříla a to byla další moje velká chyba, nikdy jsem mu nic, co řekl, neměla věřit. Nakonec, se s ní v říjnu rozešel. Oznámil mi to jako: "No, tebe by to asi nezajímalo." Koukala jsem jako blázen a už v tuhle chvíli jsem si měla říct: "Sakra, Lízo, mysli, tady je něco špatně." Nějak to utichlo a já to neřešila, dál jsme se výdali (a já naivní blbka, si myslela, že spolu chodíme). Taky se choval, tak jako kdyby jsme spolu chodili. Jezdil za mnou, seznámil se dokonce s mojí mamkou, byl u mě na oslavě narozenin, kde se i před kamarády choval, jako můj kluk, taky jsme spolu s ostatními byli v hospodě a kamarád mi psal: "Jste spolu roztomilý." A druhý mi řekl, potom co jsem mu ubrečená příšla říct, že Danny je kr*tén: "Já myslel, že spolu chodíte." "To nás bylo víc," na to já. To jsem trochu odbočila, ale aby jste to pochopili, musím říct celý příběh. Hlavně nemám ráda věci vytržené z kontextu, proto říkám všechno.
Tenhle večer, co jsem přišla ubrečená za kamarádem, ze mě Danny dostal otázku: "Jak to se mnou vlastně myslíš." A já dostala odpoveď: "Myslím to s tebou dobře, ale vztah nechci." Ještě nějakou chvíli jsem se držela, koukala na něj šokovaná tím, co právě řekl, a pak už jenom slzy. Nejhorší bylo, že mi říkal věci, které si protiřečili. S tebou se cítím šťastný, je mi s tebou dobře, ale vztah nechci. Takže jsem to asi měla pochopit tak, že se mnou bude spát, ale nic víc, nebo nevím. A místo toho, aby potom, co mi řekne tyhle věci, co mi ublížili, odešel, zůstal a ještě mě objal a přivinul k sobě a myslel si snad, že mě utěší, ale bolelo to ještě tisíckrát tolik. Pak ze mě ještě dostal, že jsem do něj zamilovaná a jediný, co na to řekl bylo: "Toho jsem se bál." "Tak proč jsi mě nechal?" ptala jsem se. "A co jsem ti měl říct?"
On v první řadě si se mnou neměl ani psát, ani mě zvát ven (zamínka, jak ode mě dostat pusu atd.. ), tajně se scházet, psát si sms atd... Pak se mě ještě ptal, proč jsem mu nikdy nenapsala první. Proč? Protože měl Símu, proto! A to jsem mu taky řekla, na to nic už neřekl. A náš společný poslední večer završil fakt krásně, když jsem odjížděla, přišel ke mně a vlepil mi pusu na rozloučenou. Výborně, byla jsem z něho úplně rozhozená, nevěděla jsem, co si mám myslet. Co vlastně ten kluk chce? Podlě mě ani sám neví. Od té doby jsme se neviděli, nějak už najednou nechtěl, abych za ním přijela a ani se nepozval ke mně.
Psali jsme si ale dál, protože jsme se dohodli na tom, že se chceme dál bavit, ale pak mi týden na to přišla sms: "To, co je na fb neřeš, to je jenom divadlo před Símou." Vůbec jsem nechápala, o čem mluví. Byla jsem zrovna v kině s kamarádkou a neměla jsem u sebe internet, abych se podívala, co tím myslel. Když jsem měla možnost se podívat na internet, tak jsem zjsitila, že mi Danny poslal zprávu, kde stálo:"Už se s tebou nebudu bavit ani nic takového!" A hned pod tím zpráva: "Já se zase bavím se Símou a chtěla, abych ti tohle napsal, ale budeme se dál bavit ;)" Ty věty snad do dneška nezapomenu. Nejdřív jsem měla sto chutí udělat screenshoot těhle dvou zpráv a poslat to Símě, aby věděla, co je její kluk ve skutečnosti zač, protože takhle si myslí, že za všechno můžu já (bůh ví, co jí Danny nakecal), ale řekla jsem si, že to nemá cenu a že opravdu nejsem taková svině, abych to udělala. Sice jsem z toho byla tak v šoku, že jsem probrečela celý víkend a pak další týden jsem nebyla schopná ničeho, ale napsala jsem mu, něco v tom smyslu: "To nemáš vlastní hlavu, že poschloucháš holku, která je ještě ke všemu mladší než ty. Kdyby řekla, ať skočíš z okna, skočil bys? Nechci, aby jsi Símě lhal, tak ti to ulehčím, nebudu se s tebou bavit já."
No, pak ještě chvíli psal, pak jsme se pohádali, slíbila jsem mu, že mu napíšu po podzimních prázninách a to jsem taky dodžela. Najednou jsme si psali celkem normálně, ale pak se zase cosi stalo a poslední naše konverzace byla, že jsem mu na něco popřála štěstí a on napsal děkuju, pak si mě dal do režimu offline, nevím proč. Do teď se ptám sama sebe, co jsem vlastně udělala špatně? Myslím, že bych si zasloužila alespoň vysvětlení, když už mi ho slíbil, ale na to asi zapomněl.
Pár dní na to si dal, že je zase se Símou ve vztahu, to už jsem neunesla. Jeho si blokla, odebrala z přátel a jí taky. Jenže největší průser je to, že máme společný kamarády a můžeme se kdykoli potkat, což se taky stalo.
Od té doby uběhly dva měsíce a já si dva měsíce lížu rány a snažím se přesvědčit o tom, že už je to za mnou, že Danny je kre*én, že ho nemám ráda atd.. Myslela jsem si, že už tomu tak je, ale není.
Tuhle sobotu jsem jela za kamarády do hospody o vesnici vedle. Byla jsem domluvená s bratrem Dannyho a s Mírou, že přijedu. Trochu jsem se zasekla někde jinde, tak jsem přijela později. Přišla jsem do hospody a hledala kluky u jejich obvyklého stolu, nenašla jsem je, už jsem se chtěla otočit a odejít, ale ve chvíli, kdy jsem se otočila na druhou stranu, uviděla jsem Dannyho a Danny hned: "Ahoj." Jako kdybych dostala facku a vrátila se o dva měsíce zpět, najednou jsem cítila vše, co jsem cítila předtím úplně stejně, jako kdyby se to stalo ten den. Málem jsem se na podpadku otočila a utekla, ale neudělala jsem to, pípla jsem něco ve smyslu pozdravu a obešla celý stůl a sedla si vedle Mirka. Byla jsem nervozní jako blázen, klepala jsem nohou do země a nedokázala jsem to zastavit, tak jsem pak byla ráda, když přišel bratr Dannyho s Anežkou, ta si hned ke mně sedla a prohlásila: "Jsem tak ráda, že tu jsi alepsoň ty, já tu p*ču tak nesnáším (Síma), musím s ní být každý den na intru na jednom pokoji a to stačí." Byla jsem strašně ráda, že jsem jí tam měla. Myslela jsem si, bůh ví, co jí Síma nenakecala, ale naštěstí Anežka není z těch, co věří všemu, co kdo říká.
Kromě toho, že mě Danny pozdravil, jsme se už vůbec nebavili, z obou stran, jak z jeho tak z mojí, to byla těžká ignorace. Celý večer jsem se snažila vyvarovat tomu, abych se na něj byť jenom podívala. A nejvíc to zabila Anežka, když jsem musela odjet autobusem domů. Nechtěla jsem jít k fotbálku, protože tam byl on a ona, Anežka tam došla za mě a řiká: "Líza už odchází." a kamarád: "Ne, Líza tady přece zůstáva." (nebo tak nějak) a Anežka: "No, já vím, že by byl Danny rád, kdyby tady zůstala." A Síma po ní hodila nenávistný pohled. Zasmála se a odešla. Pak už mě šli jenom Anežka s Mirkem doprovodit na zastávku, pak se přišel ještě rozloučil Anežky kluk a jela jsem pryč.
Myslela jsem si, že až ho potkám, tak budu v klidu a možná se spolu dokážeme bavit, ale asi jsem se spletla. Myslím, že už mi nikdy nevysvětlí, co se mu odehrávalo v hlavě a proč mě měl jako hračku, proč mě nenechal být a proč mi vlastně lhal.
A já blbá si myslela, že lže jeho bratr, že tím, co o Dannym říká, mi chce ublížit, asi jsem se zase spletla.
Díky (spís kvůli) takového zkušenosti, se bojím komukoli věřit, protože se bojím, že mi zase ublíží, že mi zase zlomí srdce, jako to udělal on (a ne jednou). A nejhorší je, že těch verzí mého příběhu je teď několik, protože Danny něco vypráví, já říkám tohle a pak je tu ještě upravená verze, která tak putuje po okolí. No, ale já nejsem ta, která si mazala chat, já nemám, co skrývat. Kdybych ho komukoli ukázala, ublíží a usvědčí to akorát jeho. Ale nechci to udělat, ať je šťastný. Když nemůže být šťastný se mnou, ať je alespoň s ní. Tím jak jsou oba falešní se k sobě náramně hodí.
Teď jsem na jednu sranu ráda, že nejsem ta, kdo s ním je. Nechtěla bych to poznat třeba až po roce, jaký je.