"Život je nemocnice, v níž každý pacient umírá touhou změnit postel." - Charles Baudelaire


 
►Myslet si, že to, co si vysníte, se splní, je bláhové a naivní.◄
►I hoped that the night will be forever. The night is over and you left me and I stayed alone.◄

Říjen 2015

Nemiluj

17. října 2015 v 23:35 | Líza |  >Moje tvorba<
Řekl: já jsem fuj,
mě nemiluj.
Nestojím ti ani za kousky
tvé opravdové lásky.

Jenže...

Já neslyším tvé fuj,
ve mně to kříčí
jeho miluj.
Mé srce brečí
tajemstvím odhaleným,
asi umřu zahanbením.
Dobře to s tebou myslím,
ale o vztahu teď nepřemýšlím.
Prý potřebuje hodně času,
ale stejně mi dává pusu.

Moc mi ublížil,
a pak mě ještě utěšil.
Hrnuli se mi slzy do očí,
proto jsem skončila v jeho náručí.
Chtěla jsem být jako sluníčko,
ale teď jsem smutná maličko.


Sebevědomí

15. října 2015 v 19:47 | Líza |  Moje trable

Sebevědomí

Hi!
Taky se vám stává, že horko těžko naleznete v sobě kousek toho seběvědomí, najednou se cítíte hezká a sebevědomá, vykračujete si vzpřímeně, protože zrovna máte hezký den a cítíte se optimisticky a najednou přijde někdo, kdo vám to sebevědomí vezme jedním lusknutím prstů?
Mě se to stává dost často..

Na základce jsem bývala taková tichá, nevýrazná dívka bez sebevědomí a kamarádů. Spousta lidí ze třídy si ze mě dělala srandu, někteří mě šikanovali a já se bála cokoli říct, jenom jsem si to nechala líbit a doma jsem si pak mohla vyplakat oči. Jestli jsem v té době měla v sobě alespoň kousíček sebevědomí, tak tihle ho zakopali někam do sklepa. Začala jsem si o sobě myslet, že jsem hrozně ošklivý člověk, že vždycky budu prožívat trápení a zklamání. Díky jedný "slečně" jsem si myslela, že v životě nebudu mít kluka, že se do mě v žívotě žádný kluk nezamiluje, protože tato "slečna" mi neustále předhazovala, že ona už ve svých v té době 13 letech už měla asi tři kluky a já žádného.

Teď jsem na střední a pochopila jsem jsem hodně věcí. Pochopila jsem díky určitým lidem, že vlastně až tak ošklivá nejsem, že každá holka je něčím vyjímečná, že není nikdo, kdo by byl opravdu ošklivý. Pochopila jsem, že se nemám čeho bát, že můžu říct svůj názor a že mě za to možná někdo nebude mít rád, ale je to můj názor, tak ať se s tím smíří. Díky střední škole, jsem si uvědomila, že jestli se budu stále zabívat tím, co se mi na mě nelíbí a budu se furt chovat jako ta tichá dívka, pak se ke mě budou i lidi kolem mě chovat stále stejně. Tak jsem se na to vykašla a díky mojí "slečně dokonalé" jsem se vyhrabala ze dna. Najednou mám lepší sebevědomí a cítím se dobře a šťastně, dokážu říct vlastní názor. A dokonce dokážu i promluvit na neznámého člověka a nedělá mi to problém. A to všechno díky "mojí slečně dokonalé", moje nejlepší kamarádka, můj anděl strážný a prostě moje všechno a hlavně moje jediná. Tak teď jsem vám popsala, jak se ze mě tiché puťky stala celkem seběvědomá holka.

Ale pak jsou tu ti, kteří prostě nechtějí, abyste měli nějaké sebevědomí. Vlastně ani nechápu, proč to dělají, nemají k tomu žádný důvod, ale prostě to dělají.
Stala se mi taková příhoda, dneska jsem přišla domů s úsměvem na tváři, byla jsem šťastná, tak jsem si šla pustit nějaký film, zapnu počítač a koukám se na film. Asi po hodině, co jsem byla doma, přišel nevlastní brácha z tréninku. Obvkyle jenom nakoukne do pokoje, pozdraví a odejde, ale dneska si sednul ke mně na postel a povídá: "Liz, Patrika řekla Tes (nevlastní sestra), že jsi Lukáše podváděla se čtyřma klukama najednou." Můj šťastný úsměv, co jsem do té doby měla na rtech, ztvrdl. Jenom jsem se na Petra podívala a řekla: "Cože?" Pak mi Petr řekl, že ví, že to není pravda a že si na Patriku počkal a zeptal se jí, kdo jí to řekl. Patrika samozřejmě dělala, že o ničem neví. Ale všichni víme, že Patrika to nemá z vlastní hlavy. Má totiž sestru a její sestra je shodou okolností ta "slečna", co již ve 13 měla za sebou asi 4 "vztahy". Tato "slečna" má u nás na vesnici a v přilehlých vesnicích pověst, že dá každýmu, kdo si o to řekne. Nechápu, proč má potřebu pošlapávat i mojí pověst, když jsem jí nic neudělala a hlavně se s ní ani nebavím, jsem jí viděla víc naposledy před 3 lety, teď když jí vidím, tak akorát pozdravím, ale nebavíme se nějak moc. Proto nechápu, že má neustále potřebu o mně mluvit. Jako kdyby mně na ní nějak zvlášť záleželo.

Jenom proto, že jsem se s Lukášem rozešli, neznamená, že jsem ho musela hned podvádět a ještě se 4 klukama najednou. Nechápu, kde to číslo vzala. Ano, je pravda, že úplnej svatoušek nejsem, když jsem se opila, tak jsem se líbala s jedním klukem, ale pak jsem měla tak špatný svědomí, že jsem to hned Lukášovi řekla. A to bylo jednou a pak jsem si řekla, že když budu pít, tak jedině s Lukášem. A bylo všechno v pohodě.

No, takže takhle mi dokáže jedna blbka zkazit celý den a zahrabat moje sebevědomí zase někam do sklepa. Sice se tvářím, že je mi to jedno, že prostě se na tu holku už vykašlu, že nebudu řešit, co říká, ale pak vám to říkají kamarádi a ptají se vás, jestli to je pravda, tak to prostě bolí. Nevíte, jestli věří vám nebo jí. A přitom by měli věřit tomu, kterýho mají rádi a ne tomu, kdo má pověst takovou jakou má a ještě jí nemá spousta lidí rádo, právě proto, že každého pomlouvá.

A díky těmhle lidem mám vždycky sebevědomí někde pryč, ale pak naštěstí přijde Berta a řekne, ať se na to všechno vykašlu a pak mi řekne, jak mi to dneska sluší a zase mi na tváři, usměv září.
I když existují tihle lidi, musí taky existovat někdo jako je Berta, protože tihle lidi vám dokážou až neskutečně zlepěšit náladu.
Každému přeju, aby kolem sebe měl alespoň jednoho takovýho človíčka, protože je to úplně skvělý.
Vaše



Bolest

5. října 2015 v 22:23 | Líza |  >Moje tvorba<
Srdce krvácející,
v hrudi díra zející.

Z hrudi srdce mi vytrhl,
svými lži mě podvedl.

Je jenom obyčejný lhář
a já mám uplakanou tvář.