"Život je nemocnice, v níž každý pacient umírá touhou změnit postel." - Charles Baudelaire


 
►Myslet si, že to, co si vysníte, se splní, je bláhové a naivní.◄
►I hoped that the night will be forever. The night is over and you left me and I stayed alone.◄

Březen 2015

Černá duše

17. března 2015 v 21:12 | Líza |  >Moje tvorba<
Teď černou mám duši,
jsem v tom až po uši.

Neztratila jsem všechen cit,
jen jsem ho dala zazdít.

Černá, temná díra,
v hrudi je,
mé srdce již nebije.
Zůstala jen prázdnota.

Prázdnota v temnu,
ztracená v černu.
Vše černé kolem chci mít,
Už tady nechci být.

Pryč utéci,
potřebuji pomoci.

Blbá holka

16. března 2015 v 22:32 | Líza |  Trable_jménem_Štěpán

Co jsem pro tebe byla?
Jen bllá holka,
co ti naletěla?
Další čárka?

Za svými profily na facebooku se schováváš.
Kolik jich vlastně máš?
Čtyři facebooky,
čtyři další blbý holky?

Kolik jich vlastně bylo?
Co ti naletělo?
Ze čtyřma jsem chodil.
To jsi tvrdil.

Ty tvoje krásné řečičky.
Já mám srdce na kousíčky.
Prej jistý si se mnou být chceš,
ale teď už se ani neozveš.

Pohledem o mě nezavadíš,
ani se mnou nepromluvíš.
Nic jsem ti neudělala,
jen jsem se do tebe zamilovala.

Měli by jste si promluvit,
slýchávám často,
ale nemůžu s někým mluvit,
kdo nechce to.



Jak to vlastně všechno začalo?

9. března 2015 v 20:15 | Líza |  Trable_jménem_Štěpán
Hi

Jak to vlastně všechno začalo?

Jak jsem Štěpána vlastně poznala?


Se Štěpánem jsem se seznámila 11.12.2014, to byl den, kdy mě Dan přivedl do firmy na první kurz.
Byla první přestávka a já nechápala, co se kolem mě děje. Všude samý chlapi a docela pěkní chlapi (skoro :D), každý něco říkal a já si připadala jak Alenka v říši divů. Byla jsem zmatená a to hodně. Snažila jsem se pochopit, co se mi to tu vlastně snaží říct. Věděla jsem jen jedno, že je to celkem lákavé a zajímavé. Seděla jsem tam sama zařezaná, tichá vedle holky, kterou tam přivedl Dan spolu se mnou a najednou se tam přiřítí někdo jako je Štěpán!
To jeho seběvědomí z něj přímo sálalo. Měl v očích výraz: "ano dámy, já jsem pan dokonalý," a úsměv ála roztomilý rošťák... Ale zároveň z něj sálalo cosi...
Sedl si s Kristianem naproti nám. Dan přišel spolu s nimi a chtěl nám je představit.. "To jsou mý kamarádi a zároveň kolegoví, to je .." "...Ahoj, já jsem Štěpán," představil se hned Štěpán a už napřahoval ruku, Obě jsme si s ním potřásli, a pak jsem se ještě seznámila s Kristianem. Zjistila jsem, že je to spolužák Dana i slečny, která seděla vedle mě.
Ten jeho pohled, stále se na mě koukal, jak já nevím na co ... Já chudák nevěděla kam s očima, byla jsem v obličeji celá rudá a v hlavě mi jen běželo: "Nejsem namalovaná, dneska vypadám hrozně, tak proč na mě tak civí... a pak vžyť jsi nenamalovaná i normálně, tak se uklidni, Lízo!" Nejradši bych si v tu chvíli dala facku. Jak na mě může takhle působit kluk, kterého ještě ani neznám. A navíc, sakra! Já v té době měla kluka..
Tak takhle nějak vypadala první přestávka. Pak přišla druhá a kluci se znova přihnali. "Tenhle týden jdeme na paintball, půjdete taky? Co holky?" zeptal se Štěpán. Koukal přímo na mě, když to říkal. Nebyla jsem schopná slova. Jarča řekla, že na to bohužel nemá peníze. "A co ty?" oslovil mě přímo. Sakra... je řada na mě.. Tak už něco řekni... "Paintball, to je super nápad. Kdy to bude?" "Nejspíš v sobotu." "Tak to nemůžu." "Proč ne?" "V pátek mám závěrečný ples v tanečních a to bude končit hodně pozdě, takže v sobotu budu vstávat pozdě." "To přece není důvod. My taky máme v prácio firemní večírek. Tak se ještě domluvíme, ne? Dáš mi číslo." A už mi podával telefon, ať mu napíšu číslo. Tak jsem mu ho dala, jenom jsem nečekala, že moje číslo někdy použije. Mimochodem docela super záminka, jak dostat číslo - na paintball se ještě nějak dohodneme, dáš mi číslo? :D

A dál?

Přemlouvání na paintball.....

12.12.2014 - pátek - závěrečný ples
V pátek jsem se chystala na ples. Chtěla jsem mít pěkný účes, a tak jsme s páteční ráno a dopoledne strávili s mamkou u kadeřnice.
Byla zrovna na řadě mamka a já seděla na pohovce a čekala. Když mi najednou zabzučel telefon a sms! Sms začínala asi nějak takhle: "Zdarec, tady Štěpán (ze včera) hele tys říkala, že bys chtěla někdy na ten paintball, nechceš teda jít s náma tuhle sobotu ???" Tak jsem si řekla, že kdyby to bylo někdy spíš odpoledne, tak bych šla docela i ráda. Ale napsal, že je sraz na Zličíně v 9. Na Zličíně a v 9 ráno? To se někdo asi zbláznil. Na Zličín by mi to trvalo asi 2 a půl hodiny. Omluvila jsem se a napsala, že je to strašně brzo a že bohužel nepřijdu. A tak začalo přemlouvání....

Tak kvůli nám se hecneš, ne ??? 
To zvlkádneš ;) my ti věříme
Ale nám to tady dnes končí jenom ve čtyři ráno...

My ani nejdem spát ;) Pojď my tě proberem ;)

Paintball probere každýho a dospávat se dá v neděli....

Pojď, bude sranda.. Pak mi zavolej ;)

Pak dej vědět....

Tak co jak jsi na tom už jsi se rozhodla, že jdeš ???

Vstaneš ;) Kvůli nám ;)

Jako kdyby mě vůbec nevnímal. Jako kdyby ty sms vůbec nečetl. Jeho přemluvání skončilo oznámením, že se mnou počítá a že se v 8:30 sejdeme na Karlově náměstí a nezapomněl to doplnit o informace, co si mám vzít na sebe.
Skoro ve dvě hodiny jseem mu napsala, že vážně němůžu přijít. Ale stejně to asi nepochopil....
V 8:42 v sobotu ráno sms: "Tak co jedes ??? :D"
Nebyla jsem schopná mu odepsat, řekla jsem si že na to kašlu...

Takže...

Takhle je neústupný. Prostě neustoupí ani o krůček. Zkouší do poslední chvíle, co to jde. Chce to dostat. Chce toho dosáhnout. A ve většině případech ..... To co chce, to taky dostane.



Žvanění v nemoci

3. března 2015 v 23:47 | Líza |  Bláznivé žvanění
Hi
V pondělí ráno, když jsem se po týdenních prázdninách chystala do školy, mi bylo hrozný vedro a bolelo mě v krku. Změřila jsem si teplotu a zjistila jsem, že mám horečku. Napsala jsem mamce sms (do vedlejší místnosti :D), že mám teplotu a zůstávám doma.
Tak jsem doma, doktor říká: "Viróza, jako obvykle, do pátku zůstat doma."



Jsem doma, sama a přemýšlím...

Užírám se vlastními myšlenkami...
Utápím se ve své vlastní depresi...



Moje deprese je vlastně založená na klucích, rodině a práci. A jak se projevuje?

Nezvládám to.

Tělo vypovídá službu.
Mozek neslouží.

Neovladatelně se chichotám.

Mám radost z těch nejmejších maličkostí.
Ostatní je mi jedno.

Jsem nadšená z sms:
"Dorazila jsi domů živá a zdrává?"

Na party piju víc, než si můžu dovolit.
Jsem vypnutá.

Poblouzněná

1. března 2015 v 22:15 | Líza |  >Moje tvorba<
S přítelem jsem se rozešla,
S tebou se nesešla.

Ty očividně nemáš zájem,
i když opak tvrdíš.

Hele nech mi ji,
často říkáváš.

Ta je moje,
povídáš.

Nejsem tvoje,
proč to tvrdíš,
když vážně to nemyslíš.