"Život je nemocnice, v níž každý pacient umírá touhou změnit postel." - Charles Baudelaire


 
►Myslet si, že to, co si vysníte, se splní, je bláhové a naivní.◄
►I hoped that the night will be forever. The night is over and you left me and I stayed alone.◄

Sen

28. února 2015 v 23:12 | Líza
Hi
Z noci na 19. února se mi zdál vážně velmi zvláštní sen.
Začínalo to sms: "Přijď na náměstí." Koukala jsem na telefon strašně zmatená, vůbec jsem nechápala od koho mohla sms přijít. Jen neznámé číslo svítilo na mě z dispeje. Vydala jsem se na náměstí, byla jsem hodně zvědavá. Došla jsem na náměstí a tam na mě čekali lidičky z práce (Terka, Štěpán, Dan, Danny, Marek a další). Byla jsem čím dál zmatenější, vůbec jsem nechápala, co tady dělají a jak se sem dostali. Přišel ke mě Danny a říká: "Jedeme?" "Kam mám jet?" "Uvidíš." Chtěla jsem s nimi být, a tak jsem prostě nastoupila do přistaveného autobusu a odjela. Ještě jsem v ruce držela telefon a přemýšlela, jestli mám zavolat mamce nebo ne. Nakonec jsem se rozhodla, že se vrátím rozumně, takže to ani nepotřebuje vědět.
Dorazili jsme na překrásné místo. Místo bylo ze všech stran ohraničeno baráky, jenom nad tímto místem nebyla střecha a pronikaly sem nádherné paprsky slunce. Všude rozmístěné pohovky, židle se stoly a dokonce jedna obrovská postel. Na levé straně byl vchod do jednoho z domů, který vedl do koupelen. Na baru bylo položeno občerstvení.
Na jedné pohovce jsem seděla a povídala si se Štěpánem, ani nevím o čem. Po chvíli z koupelny vyšla Karolína (to je spolužačka ze střední, vůbec nechápu, kde se tam vzala) a byla skoro nahá, jediné, co měla na sobě byly kalhotky. Sedla si do naší blízkosti a rozvalila se na pohovce, že se bude opalovat. Štěpán mě téměř okamžitě přestal vnímat a hypnotizovaně pozoroval její prsa. "To nemá cenu," prohlásila jsem a odešla.
Popošla jsem směrem k baru, kde jsem si sedla na barovou stoličku a jestli si dobře vzpomínám, tak jsem začala něco uždibovat.

Pak se mi úplně změnila scéna....
Objevila jsem se v jakési zahradě. Byla opravdu nádherná. Připadala jsem si jako Alenka v říši divů. Procházela jsem zahradou a kolem mě jenom výřili všichni lidi, které jsem za poslední dobu poznala. Stačila jsem je sotva postřehnout a už byli pryč.

...
Jsem zase na místě s kamarady z práce. Zvonil mi telefon. Lukáš! Vynadal mi, že jsem se nikomu neozvala a že se mám vrátit okamžitě domů. Volala jsem na Dannyho, jestli by mohl ke mě přijít. A jenom: "Šári, jsem tady." Došla jsem k němu a vůbec se mi nechtělo jít pryč, ale odešla jsem a s Lukášem jsem se sešla někde na půli cesty. Chtěli jsem jet vlakem domů, ale vlak nás dovezl zase zpět. A pak.....

Probuzení do reality....

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hellboy hellboy | Web | 28. února 2015 v 23:25 | Reagovat

já si teda až tak dobře sny nepamatovla, a když jo tak jsem hned zapomněla:( ale máš opravdu divné sny :-)

2 Líza Líza | E-mail | Web | 1. března 2015 v 10:57 | Reagovat

[1]: Taky si ho celý nepamatuju, vím že byl delší, jsou to jenom takový tři útržky :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama