"Život je nemocnice, v níž každý pacient umírá touhou změnit postel." - Charles Baudelaire


 
►Myslet si, že to, co si vysníte, se splní, je bláhové a naivní.◄
►I hoped that the night will be forever. The night is over and you left me and I stayed alone.◄

Hory 1

15. února 2013 v 23:18 | Líza |  Moje trable

Hi!

Omlouvám se, dlouho jsem tu nebyla. A zároveň se omlouvám za svůj slib. Sliby chyby, že ano? Slíbila jsem, že napíšu tenhle článek do konce předminulého týdne, a vidíte píšu ho až dnes. No jo no, to jsem celá já. Když si něco naplánuji, vždy mi do toho něco vleze, a pak nedodržím to, co jsem slíbila. No zktátka se moc omlouvám a taky za to, že jsem tu dlouho nebyla. Trochu jsem to zanedbávala. Trochu? No, možná trochu víc.

Byla asi středa 8. února nebo úterý 7. února, nevím přesně, ale kolik bylo hodin a co se stalo si pamatuji jako by to bylo včera. Byla jsem se školou na horách. Nejspíš na posledních horách, které jsem strávila s těmihle lidičkami. Vím, že bylo krátce před večeří, myslím, že to byla večeře, nebo to byl oběd? Ne! Byla to večeře, protože už jsme se vrátili z druhého lyžování. Den před tím jsme byli ve městě. To si pamatuji. Před večeří jsme se dívali na notebooku na film. Než jsme se usadili na pohovku, museli jsme to nejdřív upravit, tak aby měla kamarádka "pohodlí"(zlomená nebo naražená noha, teď nevím). Když to kluci upravili, sedli si, tak že jsem se tam nevešla. Ale JÁ, jelikož jednám impulsivně jsem řekla: "FAJN," a sedla jsem si mu na klín. A neptejte se mě proč jsem to udělala, protože já to nevím. Fakt,opravdu nevím proč jsem to udělala. Ale udělala! Už je to tak!
Potom jsme pustili film, ale nedívali jsme se, blbli jsme. Měli jsme rozbalené brambůrky s příchutí Wasabi, to si pamatuji, protože když jsem je ochutnala málem mi upadl jazyk. Ale zpět. Potom jsme se začali dívat na stejně už puštěný film a dál přitom dojídali brambůrky. Všichni jsme se zklidnili a mě přestal pálit jazyk a chuť brambůrek jsem téměř nevnímala. Seděla jsem mu tam tak na klíně s hlavou položenou na jeho rameni. A asi tak deset minut možná čtvrt hodiny před tím, než jsme šli na večeři, mě začal hladit, prostě jen tak zničeho nic.

Pokračování příště.. :))
Věnováno Clair...




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama