"Život je nemocnice, v níž každý pacient umírá touhou změnit postel." - Charles Baudelaire


 
►Myslet si, že to, co si vysníte, se splní, je bláhové a naivní.◄
►I hoped that the night will be forever. The night is over and you left me and I stayed alone.◄

Únor 2013

Slzy

21. února 2013 v 20:31 | Líza |  >Moje tvorba<

Slzy

Slzy kanou,
jedna po druhé,
na modrý šat,
co měla na sobě.
 
Slzy štiplavé,
jak kouř.
 
Její oči jí pálí, bolí,
ale nemůže přestat, nemůže.

My dream

19. února 2013 v 16:54 | Líza |  >My dreams<

Hi!

Stalo se vám někdy, že se vám zdál sen a potom jste našli něco, co by mohlo mít něco společného s vaším snem, ale už to nebyl sen?
Nedávno se mi zdál sen. Byl tak živej, jako ještě dlouho žádný.

Jela jsem vlakem (nejspíš domů). Vystoupila jsem na zastávce autobusu a postavila se do fronty. Stála jsem za takovýma docela pěknýma týpkama. A najednou se na mě otočili a jeden povídá: "Čau krásko." V normálním životě bych asi zrudla a utekla xDD, ale tady jsem zůstala stát a ani jsem nezrudla. Tady jsme si začali povídat a já zjistila, že se jmenuje Tomáš, ten druhý se jmenoval Matyáš a toho třetího si nepamatuju.
Přijel autobus a my jsme do něj nastoupili. Seděla jsem na Tomášovi a ten seděl vedle Matyáše. Po chvíli se Matyáš zvedl a na zastávce vystoupil. Tak jsem si sedla na jeho místo vedle Toma. My jsme si s Tomášem povídali (nepamatuji si o čem), ale po chvíli jsem usnula.
Pak jsem ucítila, jak mi dává pryč hlavu z jeho ramene. Dával jí pryč tak opatrně, abych se neprobudila. Ale já se probudila a zjistila jsem, že se blížíme k zastávce a že Tomáš stojí u dveří. Zavolala jsem na něj: "Tomáši, počkej." On se otočil a počkal, až k němu dojdu. Pak jsem mu něco řekla a on vytáhl z kapsy červenou fixku a napsal mi na ruku svoje číslo, políbil mě na tvář a vystoupil.

Pak jsem se probudila. Zapnula jsem počítač, a když jsem měla to číslo ještě v živé paměti, jen tak jsem ho napsala do vyhledávače. A můj milý počítač našel stránku v angličtině, jejíž nadpis zněl: "Phone number: _to_číslo_(teď si ho nepamatuju): Thomas"
Fakt nekecám, takhle to tam bylo. Koukala jsem na to, jako vyjevená. Ale nevím, co to může znamenat.

Byl to sen opředený záhadou. xDD

♥♥Beautiful♥♥

18. února 2013 v 20:09 | Líza |  Videa
I wanna be blown away
I wanna be swept off my feet
I wanna meet the one who makes it hard for me to breathe
I wanna be lost in love
I wanna be your dream come true
I wanna be scared of how strong I feel for you
Just call me beautiful, call me beautiful
call me beautiful, call me b-e-a-utiful



♥♥♥ ♥♥♥

Vzpomínky

17. února 2013 v 22:00 | Líza |  Téma týdne
Ahoj,
na tohle téma mě napadá jediné: "V životě se může stát cokoli, co nemůžeš změnit, ale vzpomínky vždy zůstávají."
Vždy se můžeš obrátit na svoje vzpomínky, ať už jsou veselé, smutné, šťastné či nešťastné.
V nejhorších chvílích mi vždy pomohli. :)

♥RiRi♥

16. února 2013 v 20:32 | Líza |  Videa


♥♥♥ Mám tuhle písničku hrozně ráda. ♥♥♥

Hory 1

15. února 2013 v 23:18 | Líza |  Moje trable

Hi!

Omlouvám se, dlouho jsem tu nebyla. A zároveň se omlouvám za svůj slib. Sliby chyby, že ano? Slíbila jsem, že napíšu tenhle článek do konce předminulého týdne, a vidíte píšu ho až dnes. No jo no, to jsem celá já. Když si něco naplánuji, vždy mi do toho něco vleze, a pak nedodržím to, co jsem slíbila. No zktátka se moc omlouvám a taky za to, že jsem tu dlouho nebyla. Trochu jsem to zanedbávala. Trochu? No, možná trochu víc.

Byla asi středa 8. února nebo úterý 7. února, nevím přesně, ale kolik bylo hodin a co se stalo si pamatuji jako by to bylo včera. Byla jsem se školou na horách. Nejspíš na posledních horách, které jsem strávila s těmihle lidičkami. Vím, že bylo krátce před večeří, myslím, že to byla večeře, nebo to byl oběd? Ne! Byla to večeře, protože už jsme se vrátili z druhého lyžování. Den před tím jsme byli ve městě. To si pamatuji. Před večeří jsme se dívali na notebooku na film. Než jsme se usadili na pohovku, museli jsme to nejdřív upravit, tak aby měla kamarádka "pohodlí"(zlomená nebo naražená noha, teď nevím). Když to kluci upravili, sedli si, tak že jsem se tam nevešla. Ale JÁ, jelikož jednám impulsivně jsem řekla: "FAJN," a sedla jsem si mu na klín. A neptejte se mě proč jsem to udělala, protože já to nevím. Fakt,opravdu nevím proč jsem to udělala. Ale udělala! Už je to tak!
Potom jsme pustili film, ale nedívali jsme se, blbli jsme. Měli jsme rozbalené brambůrky s příchutí Wasabi, to si pamatuji, protože když jsem je ochutnala málem mi upadl jazyk. Ale zpět. Potom jsme se začali dívat na stejně už puštěný film a dál přitom dojídali brambůrky. Všichni jsme se zklidnili a mě přestal pálit jazyk a chuť brambůrek jsem téměř nevnímala. Seděla jsem mu tam tak na klíně s hlavou položenou na jeho rameni. A asi tak deset minut možná čtvrt hodiny před tím, než jsme šli na večeři, mě začal hladit, prostě jen tak zničeho nic.

Pokračování příště.. :))
Věnováno Clair...





Plyšový medvídek

1. února 2013 v 12:15 | Líza |  Téma týdne
Napadá mě jediná věc, a to moje oblíbená plyšová hračka, co jsem měla, když jsem byla malá. Mám jí do dneška. Sedí na mém psacím stole a chytá prach. Ale je to vzpomínka, takže jí nikdy nevyhodím..
Také jste měly svou oblíbenou plyšovou hračku?