"Život je nemocnice, v níž každý pacient umírá touhou změnit postel." - Charles Baudelaire


 
►Myslet si, že to, co si vysníte, se splní, je bláhové a naivní.◄
►I hoped that the night will be forever. The night is over and you left me and I stayed alone.◄

Hračka

23. ledna 2013 v 20:25 | Líza |  Moje trable

Hi!

Budu vám vyprávět příběh, který se mi stal asi přibližně před rokem.
Zamilovala jsem se do jednoho kluka, a když už jsem konečně získala odvahu mu to "říct"(napsala jsem mu to), napsal mi, že mě má rád, ale jen rád. Byla jsem sice nešťastná, ale brala jsem to tak, jak to bylo a dál jsem to neřešila. Po čase jsem si začínala myslet, že to přešlo.
Pak mi moje kamarádka (říkejme jí Berta) řekla, že se zamilovala právě do něj. A v té chvíli jsem zjistila, že k němu pořád něco cítím.
Ten kluk nevěděl, jak Bertě říct, že ji nechce. Byla totiž hodně neodbytná, dokonce po něm chtěla pusu, když byl "veselý". No, a kyž nevěděl, jak ji říct, že ne, udělal si ze mě "hračku".
Ze začátku jsem byla v sedmém nebi. Vozil mě na čtyřkolce, když jsem zrovna potřebovala ze školy odvést domů. Nosil mi věci, když se mu zdáli na mě moc těžké. Berta byla smutná, žárlila a se mnou se nebavila. Byla na mě naštvaná a já na ní vlastně taky (musela jsem o silvestra vidět, jak se s ním "veselým" líbá). Nechápala jsem, co se kolem mě děje.
Ztrácela jsem kamarádku i sama sebe. Nechávala se obskakovat a nechápala jsem, že mě jenom využívá k tomu, aby Bertu od sebe odehnal.
Po delší době mi to začínalo být divné. Za celou tu domu mi nedal ani pusu a ani nenaznačil, že by ji chtěl. Pořád mě obskakoval, ale jenom když byla Berta nadosah. Obskakoval mě hlavně ve škole. Vozil mě domů, protože věděl, že Berta bydlí vedle mě. Ale když jsme náhodou byli sami choval se, jako když neexistuju.
Byla jsem zaslepená a pak se mi konečně otevřely oči. "Copak to nevidíš? Vždyť tě jen využívá!"řekl mi kdysi kamarád. A já jsem konečně pochopila, že je to pravda, že mě opravdu jenom využíval.
Byla jsem jen hračkou, která měla zařídit, aby ho jiná nechala.
Berta vydržela se mnou nemluvit asi tak ještě týden a pak jsme si všechno odpustili. A připomněli jsme si naši starou přísahu: "Nebudeme se hádat kvůli klukům." Ten kluk se mnou nemluví, ale to mi je celkem jedno.
Nenechte ze sebe dělat jen hračku. Tak jako já.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vldo vldo | E-mail | Web | 24. ledna 2013 v 20:58 | Reagovat

Taky jsem něco podobného zažil. Akorát že s holkou.

2 Líza Líza | Web | 24. ledna 2013 v 21:36 | Reagovat

To je mi líto.. :(
Nerada to říkám, ale holky jsou svině a to   někdy horší něž kluci..

3 Clair Clair | Web | 26. ledna 2013 v 18:51 | Reagovat

Ahojky, nechtěla by si udělat nějaký hezký design, kdyžtak napiš na blog :-)

4 Líza Líza | Web | 28. ledna 2013 v 16:22 | Reagovat

[3]: Ne, zatím ne díky.. Když tak se ozvu :))

5 jana-janishka jana-janishka | Web | 29. ledna 2013 v 19:44 | Reagovat

Ahoj,dáš mi prosím hlas pro jana-janishka?
Tady: karinka28.blog.cz/1301/soutez-o-sperk-kdo-se-stane-vitezem
Předem mockrát děkuju a hlas ti klidně oplatím!
A promiň za reklamu!
PS:Máš pěkný blog!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama